Šalvěj lékařská

Šalvěj je vytrvalá rostlina, polokeř, dorůstající výšky 30-100 cm. Lodyha je přímá, ve spodní části dřevnatá, horní část je bylinná. Listy jsou zelené, šedé a červenofialové, vstřícné, dost tlusté, na rubu plstnaté. Květy mají fialovou nebo bílou barvu koruny. Plodem šalvěje jsou tvrdky. Celá rostlina krásně aromaticky voní.

Využití

Látky obsažené v šalvěji mají protizánětlivý a svíravý účinek, ničí bakterie a podporují vylučování moči. Pozor ale, ve větších dávkách může poškozovat játra. Vnitřně užíváme šalvěj při zažívacích obtížích, plicních onemocnění, nočním pocení a velmi dobře šalvěj působí na nervovou soustavu a krevní oběh. Sklidňuje, zlepšuje koncentraci, uvolňuje psychický tlak a tlumí i stařecký třes. Také pomáhá při léčbě různých typů rakoviny.

Při kloktání odvaru léčí záněty v ústech a hrtanu, afty a angínu. Obklady a koupele využijeme při různých kožních onemocnění. Rychle hojí rány, akné, léčí problematickou pleť a potlačuje tvorbu lupů. Využívá se v kosmetickém průmyslu do pleťových krémů a sklidňujících pleťových vod, do ústních vod a zubních past. Jako koření se hodí do omáček, k masu, do nádivek a při výrobě sýrů.

Pěstování, sběr

Šalvěj má ráda teplé, slunné stanoviště s prostupnou půdou, která nesmí být kyselá! Na zimu ji musíme ochránit před mrazem, větrem i nadměrným vlhkem. K sušení sbíráme lit a nať krátce před květem, v polední době a za suchého počasí. Sušíme rychle, ve stínu, nejlépe zavěšené květem dolů nebo v menších vrstvách a často obracíme. Čerstvé listy můžeme sbírat do doby odkvětu. Na jaře mají příjemnou chuť, při květu už je daleko výraznější. Také chuť je odlišná. Zelené až šedé listy používáme běžně, ty do červena a fialova chutnají trpce a nahořkle a používají ke zejména k masu.