Ponecháme-li zahradu přírodnímu růstu, časem dravější rostliny potlačí slabší a ze zahrady vymizí rozmanitost, barevnost, vůně i plody. Minimálně je třeba řezat rychle rostoucí keře a stromy a zabránit agresivním druhům, pokrýt celou zahradu. Většinou stačí rostliny odstranit nebo alespoň posekat dříve, než vytvoří semena. Nejlépe je ale pečovat o zahrádku pravidelně a ničit plevel vždy, když je to třeba.
Abychom plevel snadno odstranili, je třeba mít ostrou motyčku. Záhony okopáváme ráno, plevel přes den zaschne a večer ho lehce sklidíme. Tam, kde nemůžeme použít motyčku, plevel vytrháme ručně. Nejlépe to jde z vlhké půdy, kdy rostlinky snadno vyndáme celé, i s kořeny. V zimě, zejména za mrazu, půdu nekypříme vůbec, promrzá pak do větší hloubky. Na jaře a přes léto naopak kypříme a odstraňujeme plevel pravidelně, aby se zbylým rostlinkám dařilo lépe.
Plevele můžeme ničit i herbicidy, ale ani ty neochrání sazenice po celou vegetační dobu a navíc je nemůžeme použít ke všem rostlinám. Mnohdy také obsahují látky, ne příliš vhodné do zahrádek obecně, proto je lepší věnovat rostlinkám osobní péči a zbavit je dusivých plevelů ručně. Třeba Svízel přítula je častý plevel, na který stačí obyčejné hrábě a vytrhnete ho, i když roste mezi jinými kytičkami.
Jako ochrana před plevelem často slouží přírodní nadrcený materiál, tzv. štepka, nasypaná kolem stromů, keřů i na záhony. Plevel pak roste minimálně a vrstva štěpky navíc udržuje větší vlhkost půdy a zamezuje odparu vody. Podobně se používají fólie na záhony s jahodami, kdy pokryjeme celý záhon a vystřihneme otvory pouze na jednotlivé rostliny. Nejen, že zde pak neroste plevel, ale na černé fólii jahody rychleji dozrávají a můžeme je dříve ochutnat.