Nejvyšší nároky mají trvalky po výsadbě a v prvním roce růstu, v dalších letech již patří mezi nenáročné rostliny. Základem je dobře připravená půda, do které sazeničky dáváme, humózní, s dostatkem živin. Podle typu půdy vybíráme i vhodné druhy, které si sami namícháme podle oblíbených barev. Jednotlivé druhy vybíráme i s ohledem na dobu květu i výšku, které dorůstají, aby si navzájem nestínily a kvetly střídavě od jara do podzimu.
Většinu trvalek sázíme na jaře, aby do zimy dobře zakořenily a stihly se rozrůst. Po výsadbě záhonek udržujeme čistý, bez plevelů a dalších rostlinných zbytků, ve kterých se drží různí škůdci a choroby. Půdu pravidelně kypříme a pozornost věnujeme především dostatečné zálivce. Před 1. zimou sazenice chráníme rašelinou a chvojím. Shrabané listí není k ochraně před mrazem moc vhodné, přitahuje myši, které okusují rostliny i kořeny.
V prvním roce jsou trvalky již dobře zakořeněné a nepotřebují tolik okopávat. Pozornost věnujeme nadzemní části, která se v tomto roce nejvíce rozrůstá. Dopřejeme trvalkám dotatek místa a doplníme živiny potřebné k růstu. Plané a přírodní druhy nejsou náročné na živiny ani častý přísun vody. Čím více je druh šlechtěný, tím jsou nároky vyšší. Rostlinám více prospívají hnojiva přírodní, chemická mohou popálit listy a při nesprávném poměru více škodí než prospívají.
V dalších letech trvalky vytváří komplexní porosty, o které se nemusíme téměř starat. Během vegetace rostliny sledujeme, nemocné a napadené části odstraňujeme a podle potřeby plejeme a zaléváme. Na podzim pak rostliny pohnojíme a ty, které na jaře vytvářejí rostlinu novou, seřízneme u země. Ostatní provzdušníme sestřihem a druhy choulostivé na mráz před zimou zakryjeme.