Rozmarýn lékařský

Rozmarýn či rozmarýna je stále zelený keř, u nás dorůstající 1 – 1,5 m. Spodní, starší stonky, jsou dřevnaté, vrchní, mladší, jsou světle zelené a bohatě větvené. Z nich vstřícně vyrůstají úzké a dlouhé lístky. Jsou kožovité, s podvinutým okrajem, z vrchu lesklé a tmavozelené, zespodu bílé a šedavé, plstnaté. Květy vyrůstají v úžlabí listů. Jsou dvoupyské, barva fialová, světle modrá nebo bílá. Plodem jsou tvrdky. Celá rostlina voní po kafru, který je obsažen v silici.

Využití

Sušený i čerstvý rozmarýn vždy užíváme v předepsaných dávkách, ve větším množství působí křeče a navozuje stav opojení! Jinak ale působí blahodárně při nervovém vypětí, zvyšuje koncentraci, zlepšuje krevní oběh, zvyšuje tlak, povzbuzuje vylučování žluči i žaludečních a střevních šťáv, zvyšuje vylučování moči. Rozmarýn má také dezinfekční účinky, dobře hojí problémové rány a revma a výborně prokrvuje a uvolňuje svaly. Proto se používá do masážních olejů, při aromaterapii, v kosmetice i do  parfémů. Jako koření se hodí k rybám a zvěřině, je např. součástí provensálského koření.

Pěstování, sběr

Rostlina vyžaduje teplé, slunné místo, s dobrou ochranou před mrazem. Snáší teploty do 5°C, proto je nejlépe pěstovat v květináči nebo na zimu přenést do domu či zatepleného skleníku. Půdu vyžaduje lehkou, provzdušněnou, zásadité povahy a hlavně dobře odvodněnou. Sbíráme listy v době květu – od června do srpna a sušíme při teplotě do 45°C. Obsah silice se hodně mění, závisí na ročním období, na druhu rozmarýnu i kvalitě sběru, sušení a skladování.