Podběl je vytrvalá bylina, 5-15cm vysoká. V březnu a dubnu vyrůstají nejprve oddenky, které nesou stvoly s květy. Ty tvoří žluté okrajové samičí květy a vnitřní, také žluté, samčí trubkovité tyčinky. Až po odkvětu začínají vyrůstat listy. Jsou srdčitě okrouhlé a zubaté a tvoří přízemní růžici. Z vrchu jsou světlé zelené, zespodu šedé a plstnaté. Plodem podbělu je válcovitá nažka, kterou obklopuje chmýří.
Využití
Užívá se celá rostlina. Květy slouží hlavně k vnitřnímu užití. Látky obsažené v podbělu pomáhají odhlenění a vykašlávání, proto se užívají při nachlazení, zánětech horních cest dýchacích a zápalu plic. Listy obsahují látky napomáhající hojení ran, ekzémů, zánětu žil, dně a popálenin. Užívají se buď čertvé, zbavené řapíku, jako obklady (přikládají se zelenou stranou na ránu) nebo sušené ve formě odvaru, do kterého se namáčejí obklady. Podběl obsahuje i látky, které nepříznivě působí na játra, proto by se neměl užívat déle než 4-6 týdnů.
Pěstování, sběr
Podběl roste jako plevel od nížin do hor, v příkopech, lomech a na rumištích, na půdách s dostatkem vlkosti a vápníku. Časně z jara, za suchého počasí, sbíráme květy. Nejlépe ne zcela rozkvetlé, jinak se při sušení rozpadají. Květy sušíme ve stínu. Mladší listy sbíráme po odkvětu, koncem jara a na začátku léta, také za suchého počasí. Sušíme den na slunci, dosušujeme ve stínu, vždy plstnatou (šedivou) částí nahoru, nejlépe v 1 vrstvě. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40°C. Sušený podběl uskladníme v papírových sáčcích, na místě chráněném před světlem a vlhkem.