Napadlo vás někdy, že za borůvkami nebudete muset daleko do lesa, ale vypěstujete si je sami na své vlastní zahrádce? Za těmi našimi, českými borůvkami, které jsou na pěstování velice náročné sice do lesa asi budete muset vždy, existují však odrůdy borůvek, souhrnně označované jako borůvky kanadské (nebo také zahradní, hroznovité, chocholaté nebo velkoplodé), jejichž pěstování lze hravě zvládnout. Je to sice běh na dlouhou trať, ale výsledek rozhodně stojí za to.
Odrůdy kanadských borůvek, kterým je všem společný severoamerický původ, jsou navíc jsou od těch našich o poznání větší a šťavnatější. Skvěle se jim daří ve vyšších polohách a do především díky původní vlhkosti a častým rosám.
Při pěstování kanadských borůvek je nutné vytvořit kyselou půdní reakci (pH 4 až 5), můžeme je vysazovat do čisté rašeliny s příslušnou kyselostí, nikoliv však do zahradnického substrátu. K rašelině je možné přidat nevápenitý kompost, listovku, křemičitý písek, drcenou kompostovanou kůru, smrkovou nebo borovou hrabanku, nikdy ne však ve velkém množství. Ideální je pak substrát přímo určený pro kyselomilné rostliny.
Půdu tedy vybereme do hloubky 35 až 40 cm, fólií oddělíme od okolní hlíny a vyplníme rašelinou či substrátem. Kanadské borůvky mají rády jen velmi lehký polostín, obecně pak platí, že čím více budou mít vody, tím více slunce snesou.
Hnojení provádíme pouze kyselými bez
chlorovými hnojivy, což jsou síranové formy draselných a dusíkatých hnojiv či superfosfáty a v době, kdy se po odkvětu začínají vytvářet poupata, tedy brzy na jaře.
Protože mají kanadské borůvky velmi jemné povrchové kořeny, okopávat je nemusíme, pouze kolem nich velmi opatrně plejeme. Pěstování kanadských borůvek, jak již bylo zmíněno, je běh na dlouhou trať, až třetím rokem začínáme odřezávat staré výhony a to až u země, tím rostlinku omlazujeme.
Pokud jste se o rostlinku budeme dobře starat, začne nám šestým rokem již dorostlý keř dávat krásnou úrodu. Sklizeň provádíme postupně a dáváme pozor, abychom nepoškodili ještě nezralé borůvky.