Voda vždy patřila k přírodě a zahrádkám, proto by měla být jejich součástí. Přiláká živočichy, kteří nás přirozeně zbaví nepříjemných škůdců a nabídne nám úžasné místo k relaxaci a odpočinku. Nejlepší tvar je dlouhý, s nepravidelným krajem i dnem, který nabízí nejdelší břeh a dostatek prohřáté vody. Ta je velmi významná pro tvorbu rostlinného a živočišného planktonu, kterým se pak živí zahrádce prospěšní živočichové.
Celoroční jezírka musí mít uprostřed minimální hloubku 80-100 cm, aby nezamrzala a život v nich přežil zimu. Břeh se snažíme udělat různorodý, na nejslunnějším místě ho necháme klesat velmi pozvolna, jinde necháme příkrý sráz. Čím více si pohrajeme s úpravou břehů a tvaru dna, tím více živočichů přilákáme do své zahrádky a můžeme také pěstovat i různé druhy vodních a vodomilných rostlin.
Dřív se dna vodních ploch dělala z jílu, ale dnes jsou snadnější způsoby, jak si dno připravit. Je možné udělat ho kamenné nebo nechat vybetonovat, ale tyto metody jsou finančně náročnější. Nejvíce oblíbeným materiálem na dno jsou dnes PVC fólie s podkladem netkané textilie, která dorovná případné ostré hrany a zabraňuje hnilobě. Na zatížení okrajů fólie použijeme kameny nejlépe z okolí, aby jezírko vypadalo co nejvíce přirozeně.
Před začátkem kopání si plochu vyměříme, protože jezírko musí být vodorovné! Jinak bude část fólie vyčnívat a maskování je pak složité a pracné. Má-li voda sloužit k zalévání zahrady, je dobré jezírko umístit do horní části zahrady, samospádem pak voda bude zavlažovat. Stejně tak nádoby na doplňování vody do jezírka, umístíme nad úroveň hladiny. Vodu v nádobách necháme vždy dobře prohřát nebo alespoň odstát. Vodní rostliny můžeme nechat v květináčích, ze kterých se nerozrůstají a nešpiní dno. Na jaře je stačí vyndat, zastřihnout, vrátit zpátky a porostou krásně dál.