Meduňka lékařská

Vytrvalá bylina, dorůstající výšky 70 – 150cm. Větvená lodyha je čtyřhranná a hustě listnatá. Spodní  listy jsou vstřícné, pilovité a mají dlouhý řapík. Vrchní listy mají řapík krátký. Z vrchu mají sytější barvu, než vespod a také spodní listy jsou sytější než vrchní. Kvete bíle s nádechem do růžova nebo modra, jen vyjímečně jsou květy žlutobílé. Kalich i koruna jsou dvoupyské. Plodem je tvrdka. Celá rostlina má příjemnou citrónovou vůni.

Využití

Vnitřně užíváme meduňku nejčastěji ve formě čaje, 1-3x denně. Látky obsažené v bylince, celkově uklidňují organizmus, zejména trávicí trakt. Zvyšují sekreci žluči, zabrańují tvorbě plynů, zpomalují tep a snižují krevní tlak. Pomáhají při menstruačních bolestech, migréně a závrati, podporují soustředění a zlepšují paměť. Pro zevní použití se meduňka louhuje ve vodě, alkoholu nebo oleji a pomáhá tak ve formě koupelí a obkladů při revmatismu, zánětu nervů, na pohmožděniny a otoky. Nově se meduňce uznávají protivirové účinky, zejména u oparů. Časté je použití meduňky zahradní v kuchyni při vaření. Je vhodná do letních nápojů, k nakládání masa a ryb, ale i do zmrzliny a pudinku.

Pěstování, sběr

Meduňka má ráda chráněná slunná místa, s kyprou půdou s vysokým obsahem humusu. Na zimu je třeba přihrnout zeminu, aby bylinka nevymrzla. Užívané část jsou listy a nať. Sbíráme je v červnu a červenci – před obdobím květu, v poledních a odpoledních hodinách a za suchého počasí. Sušíme ve stínu, co nejrychleji, jinak se zapaří a hnědne. Můžeme sušit i uměle při 30-40°C. Uchováme v papírových sáčcích nebo sklenicích. Listy můžeme naložit do octa nebo i zamrazit. Meduňka rychle ztrácí barvu i aroma, proto ji neskladujeme déle než 1 rok.